Sotva které jiné řemeslo vzbuzuje tak jednoznačnou asociaci, jako je právě to dlaždičské. Příslušníci tohoto starého a váženého cechu jsou často považováni za prototyp sprosťáků a hulvátů. Jistě jde jen o předsudek, ale pokud uvážíme dlaždičské pracovní podmínky, kdy slunce praží na rozpálenou ulici, kolem chodí kibicové a kolena jsou neustálým klečením stále bolavá, nemůžeme se divit, když z dlaždičových úst vylétnou ne zrovna vybraná slova. V českých zemích se dlaždičské řemeslo osamostatnilo patrně od skalnického někdy v době lucemburské. Informace o dláždění náměstí velkých měst pocházejí z poloviny 14. století, mnohá se ovšem dlažby dočkala až o dvě stě nebo tři sta let později. Snad proto, že dláždění nebylo nejlevnější záležitostí nebo že dlaždičů byl odjakživa nedostatek. V Praze roku 1419 jich muselo svou práci zvládnout pouhých sedm, takže se jednomu nesmíte divit, že si občas zanadává.

www.cojeco.cz

Zabýváme-li se v Minutách s encyklopedií hudebními nástroji, obracíme se často hluboko do minulosti ve snaze vypátrat předchůdce dnešních instrumentů. Jinak tomu je v případě saxofonu, který byl zkonstruován někdy okolo roku 1840 jako ryze nový nástroj. Jeho tvůrcem byl belgický flétnista a klarinetista Adolphe Sax, který měl s výrobou hudebních nástrojů zkušenosti již od útlého mládí. Zatímco Saxův otec vyráběl osvědčené druhy nástrojů, mladý Adolphe neustále experimentoval. Svůj saxofon se snažil zkonstruovat tak, aby kombinoval vlastnosti dřevěných a žesťových nástrojů. Jeho saxofon zaujal skladatele Hectora Berlioze natolik, že o něm napsal oslavný článek, který se stal zásadním pro další Saxovu kariéru i pro vnímání saxofonu. Brzy začaly vznikat saxofonové hudební party renomovaných skladatelů, ale k opravdovému rozšíření došlo až s nástupem jazzu.

www.cojeco.cz

V mladší době kamenné došlo nejen k výraznému rozvoji zemědělství, ale lidé tehdy postupně opouštěli svá primitivní obydlí v podobě jeskyní a chýší a začali budovat stálé osady. Už na počátku neolitu se objevila sídliště, která připomínala dnešní zástavbu městského typu. Jedním z nejstarších bylo Jericho v údolí řeky Jordán. Zde již kolem roku 7800 př. n. l. existovala osada o rozloze asi čtyř hektarů obehnaná kamennou hradbou a s domky postavenými z hladkých nepálených hliněných cihel. Ve 4. tisíciletí stály osady v Mezopotámii, o tisíc let později už i v Indii a na Krétě. Některá města té doby už měla dokonce vodovodní a kanalizační sítě. V 5. století př. n. l. předložil řecký učenec Hippodamos z Milétu první urbanistickou studii v dějinách. Jeho řešení později přejali i Římané při stavbě Alexandrie, Antiochie nebo Seleucie.

www.cojeco.cz